Elita

Skoro si myslím, že dnes, s odstupem třiceti let od revoluce bychom si mohli říct totéž. Až příliš mnoho lidí si myslí že revoluce z nás neudělala svobodnější zemi, ale odbytiště zboží pro západní Evropu, zdroj levné pracovní síly. Čímž jsme mimochodem oddálili krizi samotné západní Evropy. Současně se často mluví o rozdělené společnosti a zase, když se přestaneme starat o malicherné ideologické spory o to kdo toho více ukradl, nebo o to kdo více lže, jasně uvidíme bod zlomu, kde se společnost štěpí. Dnes tu máme dvě paralelní společnosti, které toho mají čím dál tím méně společného, společnost těch, kteří živí a společnost těch, kteří jsou živeni.
evropská centrální banka
Ti druzí mají těm prvním sloužit, místo toho vedeni pocitem nadřazenosti neomaleně poučují a kritizují, a to tím více čím více ztrácejí reálnou moc. Jak už řekl myslím Napoleon, Moc je z velké části iluze, Někdo může být velmi mocný už jen tím, že si ostatní myslí, že skutečně mocný je. Proto elity jsou elitami jen tak dlouho dokud jsou někomu vzorem, inspirací a zdrojem úcty. Elity těch, kteří jsou živeni tímto vším být přestávají a elity těch kteří živí se teprve tvoří. Je sice nešťastné že jako první se o tyto pozice ucházejí lidé jako Zeman a Babiš jejichž morální kvality jsou dost pochybné, ale je to proces hledání, mohou přijít další, schopnější a reprezentativnější lidé s větší vizí. Doklady toho, co jsem řekl jsou vidět v posledních událostech řekl bych dost jasně, Karlova univerzita, tento morální symbol by byla málem prodala dobré jméno velkolichváři Petru Kelnerovi, který vydělal miliardy na obchodu s chudobou, za pár drobných, naneštěstí se to provalilo příliš brzy a po protestech studentů a části pedagogů z dohody sešlo. A jako další naprosto dokonalá ilustrace rozdělení sil ve společnosti mi připadá srovnání dvou set padesáti tisícové demonstrace pracně zorganizované Milionem chvilek pro demokracii, a padesáti tisícového pohřbu Karla Gotta. Ano na demonstrace přišlo pět krát více lidí, ale předcházela jí mohutná a dlouhodobá kampaň na sociálních sítích a také několik předcházejících pokusů, na Gottův pohřeb přišlo zcela spontánně, bez přípravy a téměř ze dne na den padesát tisíc lidí. Někteří si možná všimli na Facebooku odkazu na sociologický test Rozděleni svobodou, kde vám spočítají podle majetku, vzdělání a dalšího k jaké třídě ve společnosti patříte.
Občanský protest
Podle mě je název zavádějící, není to svoboda, co rozděluje, naopak rozděluje absence svobody, poněvadž svoboda to nejsou jen nějaké abstraktní řeči a volby, skutečná svoboda je o tom, kam můžete jít a co všechno můžete dělat, a to je v dnešní společnosti v první řadě o penězích, Proto obří majetky nemnoha znamenají ztrátu svobody pro celé zástupy.

Politika

Přemýšleli jste někdy o tom, kam až sahají dlouhé prsty politiků? Jak moc ovlivňují naše životy, aniž bychom si to uvědomovali? To oni nastavují clo, daně i další odvody státu. Tím působí na celé dění ve státě i státech okolních. Vývozní a dovozní kvóty, cla, cena nafty potřebné k přepravě, potom si přidáme na vše daň, zdaníme i své výplaty, vše, co si kupujeme, také obsahuje ve své ceně daň. Tak to je. A tak ostrouhávají příjmy běžných lidí, do svých kapes, nazvou to platem, náhradami, cestovným a mnoha dalšími názvy.
mapa světa a globalizace
Politika ovlivňuje i spoustu dění ve státě, jako například bezpečnostní opatření, přijímání cizích občanů, azilantů, zahraničních zaměstnanců, jejich víza a občanství… A co si od těchto lidí můžeme vzít my, obyčejní smrtelníci? Leda tak to, že nám zabírají volná pracovní místa, jejich děti chodí do škol s našimi, což není na škodu, alespoň se naše děti učí toleranci k jinakosti. A některé národnosti, jako například Vietnamci, jsou velmi výkonnými zaměstnanci.
Politika ovlivňuje i přírodu a její ochranu, to, jak se k přírodě chováme celkově jako lidstvo, zakopáváme jaderný odpad, spalujeme ve spalovnách své odpadky, nebo je zakopáváme na skládkách. Tím vším zatěžujeme přírodu, kdo to umožňuje? Ano, umožňují to politická rozhodnutí. V těchto firmách často mají své nemalé vlastnické podíly, tak vlastně v politice státu přijímají rozhodnutí, která ovlivňují jejich vlastní podnikání. To je přeci dokonalé, rozhodovat o tom, co je povolené a co ne, když v daném oboru podnikáte.
podané ruce politiků
Mnozí politici nemají ani zdání, jak se žije obyčejným lidem. V jejich představách má každý průměrnou mzdu, ale kolik lidí na ní ve skutečnosti nedosáhne? Mnoho. A co když se stane, že rodina přijde o živitele, žena ovdoví, nebo se rozvede a bývalý manžel jaksi zapomene skutečnost, že má děti? Jak dlouho trvá, než si takový otec půjde sednout do vězení, roky. A dětem to školy ani zájmové kroužky stejně nezaplatí. Páni politici, zde je potřeba Vašich zásahů.